Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hlíva ústřičná

Hlíva ústřičná
(Pleurotus ostreatus)

p3157364.jpg

Zařazení: jedlé

Rozšíření: velmi hojné

pa298054a.jpg

Období růstu: září - květen

                                                                                 Plodnice                                                                                 

Tvarem i barvou připomíná ústřice, proto hlíva ústřičná.
Roste obvykle v trsech, řadách nebo vrstvách nad sebou. Trsy mohou být i několikakilogramové.

 

Klobouk

Je jazykovitě vějířovitý, asymetrický, v mládí podvinutý, později ploše klenutý, jak se okraj narovnává, rovná se i celý povrch klobouku, v okamžiku začátku sporování se pak někdy i mírně, nepravidelně zvlní a okraje se stávají ostřejšími.
Od 5 do 25cm, klobouky nad 35cm jsou spíše vyjímkou a obvykle se tvoří na tvrdém dřevu - buk, ořešák.
Pokožka klobouku je hladká, lysá, někdy s náznakem žíhání, speciálně u plodnic vyrostlých v chladu nebo v době prudkých výkyvů teplot.
Barva je velmi variabilní a záleží na množství slunečního svitu, teplotě při iniciaci primordií i samotné fruktifikaci, množství srážek, poddruhu (formě, kmenu, varietě), od téměř bílé u teplomilných kmenů "Florida" přes ocelově zeleno-modrošedivou, jako je tomu u Hlívy holubí (f.columbinus) až po žlutohnědě zezavou, jako je tomu u Hlívy vrbové (f.salignus), která nicméně roste třeba i na jilmech, osikách nebo olších. Dá se říci, že čím je klobouk hlívy tmavší, tím je studenomilnější a naopak, její teplomilné formy jsou výrazně světlejší, až téměř čistě bílé.

 

Hymenofor

Lupeny bývají relativně řídké, vysoké, "do ztracena" dalece sbíhavé na třeň. V mládí světlé, postupně přecházejí do krémově šedé barvy, vlivem zasychání nebo působením bakterióz žloutnou.

 

Třeň

Velmi krátký, houževnatý, 2-3cm max. na výšku i šířku, u trsů často zcela redukovaný, postranní, bělavý, na bázi často plstnatý-chlupatý naklíčenými výtrusy nebo sekundárním myceliem.
Vyjímečně se může třeň i protáhnout, hlavně u pěstované hlívy - to ukazuje buď na příliš vysokou koncentraci CO2 v okamžiku nasazování zárodků plodniček nebo nedostatek světla na začátku, případně v průběhu fruktifikace.
Sbíhají na něj lupeny a na jeho bázi často vytvářejí i něco jako mozaiku-bludiště. 
V literatuře se uvádí, že právě v něm je největší množství léčivých substancí houby.
Na přímou konzumaci příliš vhodný není, maximálně do guláše, nicméně dá se pokrájet na tenčí plátky a nasušit. Zkřehne a zesládne a pak se dá použít coby zdravá a chutná alternativa TV chipsů! ;-)

 

Dužnina

V klobouku a u mladších plodnic měkká, masitě pružná, s mírnou, nasládlou chutí, která se po usušení zvýrazní, vůně svěže houbová, krémové až šedavé barvy. Směrem ke třeni postupně tužší.

 

Důležité určovací znaky

Dalece sbíhavé lupeny bez patrného přechodu mezi třeněm a kloboukem.

 

Mikroskopické znaky

Klobouky spodních plodnic bývají poprášeny vyklíčenými výtrusy, takže na sobě mají bílý, později i částečně jakoby vatovitý povlak. Jde o přirozený a neškodný jev, který vzniká i při skladování.
Výtrusný prach je téměř bílý, světle šedavý až moučně krémový.

 

Biotop

Roste skoro výhradně na stojících i padlých kmenech a silnějších větvích mrtvých či umírajících listnáčů, zejména buků, ořešáků, vrb, jasanů, topolů, lip, bříz , jabloní, z jehličnanů vzácně na smrku.
Preferuje stinná a vlhká místa "za větrem" - údolí potoků a říček, stinná údolíčka mezi skalami nebo alespoň stín vzrostlého lesa.

 

Kdy roste

Roste od prvních chladnějších dní podzimu, kdy noční teplota klesne pod 8-10°C. Střídá tak Hlívu plicní - jejich výskyt je na principu spojitých nádob.
Může pokračovat i přes mírnější zimu, nevadí jí obvykle ani několikanásobné přemrznutí a její mycelium neuvěřitelně dobře snáší i třeskuté mrazy. Naopak svojí rozkladnou enzymatickou aktivitou je schopno samo sebe "ohřát" - kolonizace dřeva úspěšně probíhá i při teplotách okolo 4°C.
Pokračuje na jaře, ustává, až když denní teploty překročí 22-25°C a noční teploty neklesají pod 10°C.
Doma se dá úspěšně pěstovat v podstatě celoročně, pokud jste schopni v teplých měsících hlívu držet v místnosti do 20-22°C při 80-90% r.v. vzduchu (obvykle stačí zaigelitovat) a po dobu nasazování plodnic ji dopřát cca 10 hodin světla, i umělého, a pro start fruktifikace jí uštědřit chladový šok pod 10°C. Nevadí jí ani mráz a čím je šok výraznější, tím víc nasadí primordií. Pokud je šok mírnější, bude jich nasazovat sice méně, ale zato mohutnějších.

 

Možnost záměny

V časném podzimu a v pozdním jaře za rovněž vynikající Hlívu plicní, případně za výbornou Hlívu miskovitou, pozdě na podzim a v zimě za jedlý Pařezník pozdní.

 

Další zajímavosti a postřehy

Je jednou z mála „masožravých“ vyšších hub. Její mycelium dokáže najít a zabít háďátka i větší červovité členovce....někteří autoři se zmiňují i o menších larvách dřevokazného hmyzu....a prostřednictvím hyf z nich odčerpat živiny. Pravděpodobně jde o způsob, jakým si hlíva zlepšuje svoji dusíkovou bilanci.
Dá se pěstovat buď extenzivně na dřevě - čím tvrdší, tím na něm hlíva vydrží plodit delší řadu sezón. Na měkčím dřevu sice nevydrží tak dlouho, ale o to rychleji začne plodit.
Na první sklizeň si ovšem i tak počkáte od 6-12 měsíců.

Nejefektivnější je její tzv. intenzivní způsob pěstování - na pilinách, dřevěných štěpkách listnáčů, slámě, na kukuřičných vřetenech, pokrutinách bavlníku, řepky, slunečnice. Prostě všude, kde je celulóza, a můžete sklízet už za cca měsíc.
Pozor, někdo může mít alergii na výtrusy, hlavně při domácím pěstování.

 

Vědecká/lidová synonyma

Lidový název: (Lesní) Ústřice...

Starší vědecké názvy...chronologicky:

Agaricus ostreatus Jacq., Fl. austriac. 2: 3 (1774)
Agaricus ostreatus Jacq., Fl. austriac. 2: 3 (1774) subsp. ostreatus
Agaricus revolutus J.J. Kickx, Fl. Crypt. Flandres 1: 158 (1867)
Agaricus salignus Pers., Syn. meth. fung. (Göttingen) 2: 478 (1801)
Agaricus salignus Pers., Syn. meth. fung. (Göttingen) 2: 478 (1801) var. salignus
Crepidopus ostreatus (Jacq.) Gray, Nat. Arr. Brit. Pl. (London) 1: 616 (1821)
Crepidopus ostreatus (Jacq.) Gray, Nat. Arr. Brit. Pl. (London) 1: 616 (1821) var. ostreatus
Crepidopus ostreatus ß atroalbus Gray, Nat. Arr. Brit. Pl. (London) 1: 616 (1821)
Dendrosarcus ostreatus (Jacq.) Kuntze, Revis. gen. pl. (Leipzig) 3(2): 464 (1898)
Dendrosarcus revolutus (J. Kickx f.) Kuntze, Revis. gen. pl. (Leipzig) 3(2): 464 (1898)
Pleurotus ostreatus f. salignus (Pers.) Pilát, Atlas Champ. l'Europe, II: Pleurotus Fries (Praha): 119 (1935)
Pleurotus pulmonarius sensu auct.; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland (2005) 
Pleurotus revolutus (J. Kickx f.) Gillet, Hyménomycètes (Alençon): 347 (1876)
Pleurotus salignus (Schrad.) P. Kumm., Führ. Pilzk. (Zwickau): 105 (1871)

 

 

Význam

Vynikající, všestranně použitelná houba - od gulášů přes drštkovku, lazáně, nakládaná jako matesy/zavináče, pod maso, do omelet, mléčně kvašená, zavařovaná, dá se výborně sušit.
Pro dietáře a vegetariány -její sušina obsahuje cca 25% bílkovin v optimálním zastoupení esenciálních aminokyselin.
Nejdůležitější jsou její imunostimulační a imunomudulační betaglukany. 
Obsahuje vitamíny C, K, P, B9(kys. listovou) a hlavně B12, velmi důležitý pro vegany, protože v ovoci ani v zelenině není.
Z mikro a makroprvků obsahuje draslík, fosfor, železo, selen, zinek, měď, molybden,....
Má tonifikační účinky při fyzickém i psychickém vyčerpání.
Doporučené denní preventivní množství je 5-10g sušené, resp. 50-100g čerstvé hlívy.

 

 

       Zdroj      

http://ohoubach.cz